Jste právě zde: Články > Levá s pravou a naopak > 
21.9.2017 : 5:24

Levá s pravou a pravá s levou

Levák – již samo to slovo napovídá, že je to člověk,  který provádí levou rukou činnosti, které ostatní lidé (prý „normální“) dělají rukou pravou. Tím bychom to mohli považovat za vyřízené. Ovšem tak jednoduché to zase není. Dnes se již na leváka nepohlíží jen jako na zrcadlově obrácený protějšek praváka. Za označením levák, se skrývá mnohem více – přece jenom trochu jiný člověk. Pojem levoruký označuje zcela jiný typ člověka. Být levák totiž neznamená jen to, že naše levá ruka je dominantní – a právě tohle spousta lidí nechápe. Dokud tohle nebude lidem jasné, bude to vypadat ve společnosti s přístupem k levákům občas trochu špatně.

Proč je pitvat a deptat nesmyslnými dohady o původu jejich nasměrování? Když čtu některé nesmysly uvedené v odborných knihách či na internetu, mám pocit, že se svět zbláznil. Tedy jeho „odborná část“. Čím více se do přirozeného života vlévá diagnostiky a nevědomých interpretací, tím hůř pro citlivou levákovu duši a nejen pro ni.

Pojďme se ujednotit na tom, co je jasné. Něco na těch levácích být musí – jsou tady, jsou mezi námi a jsou podle mě naprosto normální. Rozlišme je jen na dvě skupiny – leváky nepřeučené a přeučené a nechme jim volné pole působnosti pro jejich originální život. Drtit je všemi těmi diagnózami a posudky je naprostý „zločin“ proti nim.

Ve světě praváků působí leváci často nešikovně. Lidová mluva mimoto připisuje levákům ještě všechny možné nepříjemné vlastnosti, jako třeba nespolehlivost a neupřímnost atd., a tím trpí leváci mnohem víc, než svým vlastním leváctvím. Je politováníhodné, že k tomuto názoru přispěla i sama věda – existuje totiž řada psychologů a neurologů, kteří lehkomyslně tvrdí, že leváci jsou náchylnější k alkoholismu, astmatu, senné rýmě, homosexualitě, cukrovce, nespavosti, sebevraždám, kriminalitě a dokonce ke slabomyslnosti a dřívější smrti. Pokud by leváci skutečně měli trpět všemi těmito nedostatky současně, byl by zázrak, že ještě nějací existují.

Leváctví se dnes nevyskytuje v populaci ani méně či více než před sto, tisíci nebo desetitisíci lety. Být levák je totiž úplně normální jev. Nevěříme-li tedy na zázraky, můžeme z toho vyvodit jediný závěr: obraz, který si lidé dělají o levácích, je mnohem více určován představami o levé a pravé straně, které máme ve svém myšlení hluboce zakořeněny, než vlastní skutečností. Faktem je, že existují leváci i praváci a vzájemně se od sebe odlišují.

Zdá se mi, že všichni chceme v hloubi duše sami sebe vidět jako zvláštní a originální bytosti, všichni chceme uplatnit nárok na nějaký individuální talent, něco co nás odliší od davu. A asi to nebude zdání – my jsme totiž originální bytosti se spoustou talentů. Ale vypadá to, že je nedokážeme využít nebo použít ve správném okamžiku a v přirozeném stavu. Levorukost může představovat právě tento rys. Rozený levák má v pravorukém prostředí  možnosti svoji levorukost  využít k růstu vlastní osobnosti nebo se mu přizpůsobit nebo vlivu pravorukého prostředí podlehnout. Jak to s malým levákem nakonec dopadne, o tom rozhoduje hlavně způsob výchovy a podpora okolí. Rodiče a vychovatelé mohou k levorukému dítěti zaujmout různé stanovisko. Buď budou jeho levorukost (a vše, co s ní souvisí) záměrně a cílevědomě rozvíjet a podporovat, nebo nechají levoruké dítě prostě bez povšimnutí i bez potřebné výchovné péče o rozvíjení levoruké aktivity. Pokuste se vlastními silami či s dopomocí vytvořit pro svoje levoruké děti to správné ovzduší, ať se může stát jejich leváctví zdrojem „hrdosti“ a podporou talentů, které jsou s ním spojeny.

Náš svět je stvořen pro praváky. Počínaje telefonními budkami, nástroji, automobily, přes fotoaparáty či pánské spodky až po pravidla stolování a podávání ruky při pozdravu. Nahlas nevyslovená norma zní: vpravo je správně. Odkud se tento postoj vzal? Proč píše devadesát procent populace pravou rukou? Když pomineme historický vývoj a události, které na tuto preferenci měly vliv a všemožné mýty, které si můžete přečíst v knihách a různých článcích,  myslím si, že..... Část z těch devadesáti procent jsou totiž přeučení leváci, kteří to v určitém okamžiku museli nebo chtěli „vzdát“. Pokud by se udělal podrobný hromadný screening, věřím, že by výsledek byl plus minus 50% leváků a 50% praváků, z nichž z každé skupiny by se našlo i hodně těch, co používají ruce obě. To je výsledek, ke kterému se jednou doberou i odborníci, kteří jsou ve svém zkoumání „fungování mozku“ ve fázi dítěte v plenkách.

Chci těmito řádky a postupně celým webem podpořit leváky, aby dokázali se svým leváctvím zacházet sebevědomě a pravákům usnadnit, aby levákům lépe rozuměli. Oběma skupinám pak poskytnout přirozenou sondu do odlišností, které je spojují v jeden podporující a respektující se celek. Spoluprací jeden s druhým se tak učíme vnitřní osobní integritě, která lépe odhalí odkládání přirozených vnitřních impulzů, které se po čase neobejde bez důsledků a projeví se iluzorním vnímáním okolí a svého postavení v něm.  To má pak vliv na zdraví, na vztahy s partnerem, s dětmi, v pracovní oblasti....

Možnosti vnímání jsou bohaté a tak je pojďme používat. Sáhněme do svého balíčku talentů a používejme i ty, o kterých ještě ani netušíme, za které se zatím tak trošku stydíme nebo nemáme odvahu je ukázat světu. Proč jezdit stále ve starých vyježděných kolejích? To už umíme. Což se takhle dát volným prostorem mimo trať. Tam, kde to neznáme.....
Pojďme se spolu se svými dětmi učit jinému pohledu na svět a života v něm........ a možná ještě něco navíc.  Jsme stvořeni pro mnohostrannost. Jednostrannost není naší doménou, i když svět se tak tváří.