Jste právě zde: Články > Máme doma malé dítě > 
21.10.2017 : 6:55

Máme doma malé dítě

Pokud si přečtete článek „Moje dítě je levák“, alespoň částečně chápete, co to obnáší být levákem. Určitě jste zaznamenali základní fakt, jak klíčovou roli můžete sehrát jako rodiče ve výchově svého dítěte a rozhodli jste se dělat všechno, co je ve vašich silách, abyste mu „usnadnili“ cestu. Uvědomujete si tedy, jak je tato problematika důležitá, ale ještě nevíte, jak vlastně rozpoznat stranové preference dítěte. Tento rozvoj není zcela přímý a jednoznačný.

Pokud máte doma novorozence, batole či menší dítě do pěti let, odložte jakékoliv vědomé snahy o to zjišťovat, zda je pravák či levák. V tomto věku je důležité dát dítěti prostor – v jakémkoliv měřítku. Potřebují čas, potřebují volnost pro svoje pokusy, potřebují pochvalu a ocenění, potřebují rodiče, kteří jim dají hranice – bezpečí, když se ztrácejí v možnostech okolního světa. Potřebují respekt. Dívejte se těm mrňouskům do očí a uvědomujte si, že jsou to hotové bytosti, které jsou „omezeny“ jen svým malým tělem. Svět se mýlí, když na ně pohlíží jako na polotovar, který se dá dotvořit. Jsou „celí“ a lze je jen „znehodnotit“. A to jim také většinou děláme. Učme je jak prožít život. Zatím je učíme, jak přežít.

Nevím proč, máme my dospěláci tendenci na děti „stále spěchat“. Připadá mi to jako nesmyslný "závod" o to, kdo se dřív usměje, kdo vyšlápne svůj první samostatný krok, kdo už se způsobně nakrmí lžící........ A co s těmi, kteří neudrží krok? Máte-li tyto tendence, zamyslete se, zda je to opravdu nutné. Zdá se mi to, nebo je v tom něco alarmujícího, co říká...... stop! Ze své vlastní zkušenosti vím, že není kam spěchat a to nejen s určováním laterality u dětí a „dělat“ si zbytečný stres cca do 5 let. Většinou děti více či méně střídají obě ruce než dospějí k preferenci jedné. Jsou období, kdy používají obě ruce, pak začnou na určitou aktivitu používat jednu ruku, kterou po čase mohou vystřídat za tu druhou. A to ještě nemusí být konečná fáze. U mých dcer to bylo tak, že obě byly tzv.obouručky – na něco byla dobrá pravá, na něco levá - jednou tak a podruhé zase opačně. Starší se pak vyhraňovala vlevo, ale nakonec je pravačka, mladší se zase klonila k pravé ruce, ale je levačka.

Co z toho plyne?

Děti potřebují hlavně časový prostor pro svůj výběr a nevměšování. Žádné závody kdo dřív.... Na to je prostor v pubertě. V průběhu let jsem po celou dobu jejich procesy jen pozorovala a snažila se je neovlivňovat v jejich chování. Spíše jsem  upravovala prostor v bytě tak, aby měli „volné ruce“ pro svoje rozhodování a měli možnosti si je vyzkoušet obě co nejvíce prakticky. Prostě se denní rytmus a úkony v něm přizpůsobovaly jejich potřebám a občas se nenásilně měnily naše domácí podmínky. Stěhoval se nábytek a upravovalo celkové uspořádání tak, aby se mohli rozhodovat okamžitě. Pro nejbližší rodinu jsem byla (a asi ještě stále jsem) podivín, ale některé věci se nedali a stále nedají dost „rozumně“ objasnit či vysvětlit.

Je potřeba dávat pozor na fakt, že děti napodobují svoje okolí. Reagují na podněty ať už skrytě, či viditelně. Stačí, když dítě sedí vedle nebo naproti vám při jídle a pozoruje, jak si počínáte a už to zkouší dělat jako vy, aniž to tušíte.
A když  ještě k tomu „vedete“ svoje dítě, aby drželo láhev nebo lžičku v určité ruce a určitým způsobem (přesně tak, jak jste se to naučili od svých rodičů vy), možná jej nutíte, aby bojovalo se svým přirozeným instinktem. Nedá se samozřejmě očekávat, že byste najednou změnili své přirozené chování, ale můžete si uvědomovat, jak vaše chování ovlivňuje vaše děti. Nejlepší je umístit předmět poblíž středu těla dítěte a umožnit mu, aby se samo rozhodlo, kterou rukou a jak jej uchopí. Pamatujte, že zvláště v raném věku vývoje se ruka, kterou vaše dítě preferuje bude měnit ze dne na den. Je dobré koncipovat prostor v období novorozence až do věku 5-6 let tak, aby mělo dítě „na výběr“. Dopřát mu prostor pro „jeho pokusy“. Bude-li mít „volnou ruku“ přijde na to samo a o to bude tato zkušenost cennější.

Co se dá zařídit

Umístění postýlky

Pokud to prostor dovolí zvolit přístup k ní nejlépe z obou stran a tak ji i používat – přistupovat tu z jedné, tu z druhé strany.

Krmení dítěte

Dopřejte dítěti jeho „privilegia“. Kojení je jasné, tam to příroda vyřešila naprosto geniálně – tu zprava, tu zleva. Pokud je krmeno z láhve, koupit ji s oušky pro držení na obou stranách, aby mělo možnost výběru. V době, kdy už umí sedět, dopřát mu sdílení jídla společně s ostatními členy rodiny. Malinké dítě je dobré nechat jíst nejdřív rukama a až zvládne tuto techniku, pak mu nabídnout lžíci. Na stůl ji umístit před něj např. do kelímku či hrnečku, aby měl možnost volby. A pro vás budiž kreativní sázkou do binga, kterou rukou asi dnes bude baštit vámi nachystané dobroty. Možnost jíst s vámi u společného stolu přesto, že vy jíte „slušně“ příborem, mu dává šanci zakotvit se ve svých přirozených instinktech a nebýt ovlivňován „ výchovným“ (někdy nevhodným) působením dospěláků. Výhrou je o pár let starší sourozenec, který ještě „také“ bryndá po stole a hlavně - nikdo jej za to nehubuje. Většina problémů s tzv.nejedlíky pochází právě z puntičkářských rodin, které dítě ani v raném věku nenechají najíst se v klidu a pohodě bez ohledu na to, jaký způsob zvolilo a který je na úrovni jeho zralosti. Na všechno dojde, důležitá je pohoda.... Pak jde vše snáz.

Uspořádání dětského pokoje

Dětské pokoje, nevím proč, jsou téměř vždy zvoleny ty nejmenší v celém bytě. Máte-li možnost, zvolte pokoj větší a zbytečně jej v útlém věku nezastavujte nábytkem. Stačí měkká podlaha na zem a snadný přístup ke všem hračkám, které je dobré umístit oboustranně. Postel na spaní by měla být přístupná také z obou stran, pokud z ní již dítě nepadá a do postýlky hupsne samo bez pomoci dospělého. Do pokoje či jinde v bytě v každém případě umístěte tabuli či malířský stojan na kreslení s velkou plochou. Není-li, postačí připevnit velkou roli papíru na zeď. To nejlepší pro začátky malého malíře. Jste-li natolik tolerantní, že si dítě „může“ kreativně zdi vyzdobit svými vlastními výtvory, ještě lépe. Zapomeňte na výkresy A5 či A4 u malých dětí a kreslení způsobně u stolu. To nejpřirozenější kreslení pro mrňousky je na zeď nebo na zemi a velké formáty, opravdu velké........ Tak docílíte, že se dítěti dostatečně uvolní zápěstí, což je důležitý předpoklad pro následné psaní. Ušetříte si tím většinu „trápení“ v prvních ročnících školní docházky. Všechno souvisí se vším.

Celkové uspořádání bytu

Zkuste si projít byt a prozkoumat si, jak je přístupný. Jak se otevírají dveře, skříňky, kde jsou umístěny třeba v koupelně toaletní potřeby......Všechny předměty, které jsou „striktně“ připevněny a nelze s nimi pohnout, budiž jim dána jejich orientace. Ostatní zařízení, které skýtá variabilitu, občas proměňte. Proč? Dáte možnost „mozku“ se zdravěji zorientovat ve svých preferencích a on bude následně podávat  zprávy vysílané ve viditelných činnostech do světa. Dítě vyzkouší, vy uvidíte, jak si vede a pro vás to bude také jistě zajímavá změna. Zaručuji, že pokud cokoliv změníte, co je opravdu dlouho navyklé, jak náročné to někdy pro vás bude. Tak náročné by to mělo být „jen“ pro vaše dítě? Zkušenost je nejlepší učitel. Pokud zařizujete byt nebo se chystáte na jeho rekonstrukci - volte pestrost. Některé dveře a skříňky se mohou otevírat i levou rukou, ručníky v koupelné či umístění toaletního papíru mohou mít také netradiční umístění. Vše se dá promyslet a kreativně uspořádat tak, aby se doma cítili všichni členové rodiny „jako doma“.

Střídání aktivit i míst při pobytu venku

Chodíte stále na jedno oblíbené pískoviště, na stejná místa na procházky, provozujete opakující se pohybové a možná i jednostranné aktivity? A jaký máte postoj k rozlišování na „holčičí a klučičí“? Je zřejmé, že hlavně rodiny ve městech přes týden moc možností nemají, ale co víkendy? Což takhle výlet někam, kde to neznáte nikdo.... Příjemná změna. Čutání meruny s vaší malou princeznou jí nabídne možnosti, které obohatí její dívčí svět a nejen jí. Běhání po louce od kytičky ke kytičce pro kluka naprosto úžasný zážitek.... Nevěříte? Tak to zkuste! Čím dřív, tím lépe. Bude méně feministek a šovinistů a přibudou lidé se zdravým chápáním, kteří používají více svojí mozkové kapacity než ostatní. To, že člověk používá přirozeně více z kapacity „mozku“ neznamená, že z něj bude génius, ale člověk, který si mnohem lépe poradí tam, kde si ostatní už nevědí rady ( a ve své bezradnosti pak automaticky sklouznou ke stereotypům a zlozvykům, které se naučili od svých rodičů).    

Dítě si cestu najde  

Podporujte svoje dítě a jeho život. Zatím téměř všichni podporujeme tzv. škatulkování společnosti a snažíme se naše děti do těch škatulek směrovat, někteří i doslova“nacpat násilím“. Nejsme roboti, kteří na pokyn udělají to, co je jim přikázáno a nebo snad ano? Pokud se to líbí vám, není podmínkou, že se to líbí vašim dětem. Nenuťte je žít váš život, vaše sny a hlavně iluze o něm. Dejte jim prostor a nechte je žít jejich život, který se možná bude hodně lišit od toho vašeho. Smiřte se s tím. Dříve či později. Dělejte jen to, co opravdu potřebují. Řeknou si o to. Zahlcování nepotřebnými bludy a poučkami je jen poškozuje, pak mají potíže. Je vašemu dítěti rok a ještě nechodí? No a? Jsou mu dva a ještě nemluví? No a? Má jiný záměr v životě než splňovat vaše iluzorní představy o životě. Naučili jsme se od odborníků pár frází a už je považujeme za fakt. Naučili nás, jak má vypadat vývoj člověka a běda, když se do té „škatulky“ naše dítě nevpasuje. Jediná pravda je to, co vidíte. Vaše dítě v roku nechodí, ve dvou nemluví. Pro vaše dítě je to normální a tak to potřebuje. Hotovo! Bude chodit a mluvit, ale až to bude potřebovat. Zatím má jiné zájmy, které vy možná nevidíte. Zajímá jej něco, co je důležitější než nějaká uměle vydedukovaná hranice, kdy má dítě např. chodit.  

Některé děti budou v jedné aktivitě vynikat, druhé budou mít úspěch v další a většinou to nebude souviset ani s jejich stranovou preferencí. A to, jestli dítě má či nemá talent pro nějakou činnost, je daleko méně důležité než to, že se tím procesem baví bez ohledu na to, jestli je to „vhodné“ či ne.   

Aniž to tušíme děti cítí naše nejhlubší „bytí“ jasně a přímo. Nemají zábrany, a tak naše pocity vnímají intenzivněji a citlivěji než my. Je to paradox: bez vysvětlování či interpretací vytuší naše rozpoložení lépe, než to můžeme udělat my. Často jim to vadí, protože nemají ještě vypěstované filtry a obranné mechanismy jako my dospělí. V tom spočívá jejich otevřenost - jejich talent. Svou čistou a upřímnou duší odhalují to, co my v sobě skrýváme. Když je v ovzduší potlačený vztek, tak někoho kousnou nebo hodí talíř na zem, cítí-li depresi, neptají se na příčinu, ale přestanou jíst nebo se v postýlce počurají. Řešíte něco takového a „vodíte“ dítě po psychologických poradnách? Přečtěte si ještě jednou poslední odstavec.