Být levák znamená vnímat celý svět jinak a potýkat se s řadou situací, které pravákům přijdou banální.

Nejprve jsem nad Helou kroutila hlavou, jak je nešikovná. Leváctví přece není žádný problém, jen se všechno dělá naopak! Pak jsem na doporučení psycholožky Hele koupila potřeby uzpůsobené levákům. Napadlo mě vyzkoušet si to. Jako pravák jsem s nimi byla úplně vedle: nešlo mi stříhat, ořezat tužku obráceným ořezávátkem byl horor,“ vzpomíná Klára Blažíčková z Opavy na okamžik, kdy jí došlo, že zajímat se o levácký osud její šestileté Heleny byl nejen dobrý nápad, ale pro dítě takřka nutnost. Ona ‚nešikovnost‘ totiž nebyla způsobena Heleninou nedostatečností, ale prostě jen neschopností užívat a zvládat některé ryze právácké věci a situace.

Nakoukněte do světa leváků

Většina potíží leváků s užíváním mnohých věcí plyne z toho, že svět je přizpůsoben pravákům. Podle některých statistik je leváků deset procent, podle jiných údajů je však jejich zastoupení daleko vyšší. „Leváci jsou chápáni jako lidé, kteří vše, co dělají praváci pravou, dělají rukou levou. To není tak docela pravda. Nejde jen o to, že moje levá ruka je dominatní. Pojem levoruký znamená zcela odlišný typ člověka a jiné vnímání světa,“ říká Jitka Pivoňková, majitelka internetového obchodu www.prolevaky.cz s tím, že leváci díky dominanci pravé hemisféry (u praváků řídí motorickou koordinaci levá hemisféra) mají např. nadání prostorového vnímání či mimořádné pozorovací schopnosti.

Některé situace jsou ale vážně nepříjemné a jedná-li se o základní potřeby malých dětí či školáčků, je to o to horší. A přitom  zbytečně. Přestože některé situace ovlivnit nemůžeme - například okna ve školní třídě budou vždycky vlevo, a tudíž si levák bude rukou stínit, jiné ano: k dostání je už řada pomocníků, kteří zrovnoprávňují život leváků ve společnosti. Jsou to například speciální pera, nůžky pro leváky, pravítka s nulou vpravo, ořezávátka atd.

Leváctví je mimořádnost, ne handicap

Vaše dítě veďte k pocitu, že být levák není žádný nedostatek ani podivnost. Je to sice něco zvláštního, ale přibližně tak, jako že například Martinka ze třídy má kudrnaté vlasy. Rozhodně dítě nenuťte potlačovat preferenci levé ruky a nenavádějte ho k používání pravé. Nechte, ať si samo svobodně vybere ruku, se kterou se mu pracuje lépe. Navíc - preference nemusí být vždy jednoznačná. Manažerka inzerce Irena Holáňová, sama levačka, má své zkušenosti: „Jako malá jsem používala obě ruce stejně. Až při psaní jsem zvolila levou, protože mi to šlo snadněji. Dodnes ale třeba házím míč nebo zvedám tašku pravou rukou.“

Daniela Svobodová z Bratislavy zase se svojí dcerou zažila, co se může stát, když se preference ruky potlačí: „V rodině jsme všichni praváci. Danka ale odmalička používala obě ruce. Nakonec začala psát pravou, tak jsme to neřešili. Ve škole ale začala mít potíže a diagnostikovali u ní dyslexii. U psychologa jsme se pak dozvěděli, že Danka je ve skutečnosti levák a její problémy souvisí s tím, že díky ‚přeučení‘ má teď v hlavě zmatek.“

Leváčkům by měla být věnována zvýšená pozornost i z dalšího důvodu: pokud se dítě dostane do situace, kterou ne zcela svojí vinou nezvládne, bude zažívat stres a frustraci, což v konečném důsledku může ovlivnit jeho duševní vývoj a kvalitu vzdělávání. Jakékoliv nedopatření proto nepřecházejte mávnutím ruky. Naslouchejte svému leváčkovi a jeho problémy nepodceňujte. Jste-li pravák, nechejte si od něj vysvětlit, co potřebuje. Věřte raději jemu a ne svým představám, opravdu to ví lépe.

Co malé leváky trápí a jak jim pomoci? 

>> Čtení: Levák se intuitivně ‚dívá‘ ve směru své dominantní poloviny mozku tj. doprava. Při čtení se to projevuje tak, že zatímco již čte další vpravo nacházející se písmenko, dosud ještě zcela nevstřebal vlevo se nacházející slovo. Tímto způsobem dochází k překrucování slabik - především při čtení nahlas, k záměně počátečních písmen či slabik (např. sokol za kosol). Přirozeně čtou i pomaleji. Je potřeba je při četbě láskyplně a trpělivě povzbuzovat a dopřát jim čas i jejich tempo.

>> Psaní: Zatímco pravák při psaní pero táhne, levák ho tlačí. Z tohoto důvodu je dobré dítěti pořídit kvalitní psací potřeby. Ideální jsou pera se silnějším tělem. Levák by měl pero držet minimálně 2 cm nad hrotem, aby po celou dobu psaní viděl, co píše. Papír by měl být vždycky umístěn na levé straně těla a může být pootočený ve směru hodinových ručiček v úhlu až třicet stupňů. To pomůže dostat ruku do správné polohy pod řádku, do které se píše.

>> Kreslení:  Leváci jsou díky dominanci pravé hemisféry nadáni fantazií, kreativitou, emotivností a prostorovým viděním. Kreslení je tedy ideálním způsobem vyjádření a je tedy dobré jim ho dopřát v maximální míře. Nachystejte jim také větší formát papíru, A4 je pro malého umělce opravdu malý.

>> Pracovní podmínky: Mluvte o pracovních podmínkách svého dítěte ve škole s učitelem. Leváci by měli být usazeni do levé části lavice, aby si moli na psaní vytvořit prostor a neomezovali svého pravorukého souseda (ideální je, když v lavici sedí dva leváci). Pohlídejte také, aby písanky a pracovní sešity měly vzory předtištěny nebo alespoň předepsány v pravé části sešitu. Klasicky totiž bývá například písmo nebo vzor v omalovánkách umístěn vlevo, což je problém: levák si ho zakrývá rukou a nevidí ho.

Není váš pravák levák?

K přeučování leváků na praváky nemusí docházet jen z aktivity rodičů. Mnoho dětí se přeučuje samo, aniž by rodiče stačili postřehnout, že jejich potomek je díky své mozkové dominanci levákem. Tyto děti se přeučují samy tím, že přirozeně napodobují okolní pravoruce orientované prostředí, ať už proto, že odmítají akceptovat svoji odlišnost, nebo proto, že se chtějí podobat někomu, koho mají rády.

Tento fakt s sebou přináší problémy, které se naplno mohou projevit až třeba ve třetí třídě, kdy se nároky na školáka zvýší. Zásah do organizace mozku způsobuje chaos, jehož důsledkem mohou být poruchy paměti, poruchy koncentrace (rychlá unavitelnost),  potíže při čtení a v pravopise (dyslexie), nejistota, kde je pravá a levá strana, poruchy jemné motoriky (vzhled písma), poruchy řeči (zajíkání, koktavost) a podobně.

Přepis článku z lednového čísla časopisu Family Star, na jehož obsahu jsme se podíleli.