Poslední dobou stále víc vnímám, a tím pádem si i víc všímám, rozdílností mužů. Nemyslím tím ty „normální“, které jsou patrné na první pohled. To skryté v nich. Tu „jemnou, krásnou“ pointu, která mě na nich vždy upoutá. Bohužel tento potenciál, ve který vždy doufám, že se jednoho krásného dne vyplaví do reality, zůstává stále skryt. A já nechápu proč.

První partnerství jsem po téměř dvaceti letech vzdala..... Už to postrádalo smysl hrát stále dokola ty stejné hry a přidávat k nim další. A pokud odmítám hrát hry, jsem - pro takto stavěného a hlavně naučeného muže - nepoužitelná. Dívala jsem se na to, jak nežije svůj život a ukotvuje sám sebe v přetvářce, kterou zachovával pro svoji ochranu. Nasadí masku – dříč, sebevědomý borec, dobrák, drsňák, citlivý muž „nového věku“ – a pak po mnoho let předstírají, že to jsou oni a že je vlastně vše v pořádku. Bylo mi z toho do pláče, ale věřila jsem, že je to vývoj a po určitém dozrávacím cyklu bude tato hra objevena. „Přistižena při činu“...... a zrušena. Nikoliv. Hraje se dál s důmyslnějšími a také únavnějšími pravidly. Nedokázala jsem se již dívat na to, jak je nesmírně osamělý a svým způsobem smutný, jak se utvrzuje ve svém předstírání. Předstírat nějaký život a žít jej totiž není totéž. Ženy to většinou nedělají. Žijí podle svého vnitřního cítění a vědomí. Taky mají své problémy, ale většinou jednají na základě jasného vnímání sama sebe, s určitou odvahou a důvěrou. Ženy obvykle „vědí“ kdo jsou a co chtějí. Některé...
Jak tento rozdíl vznikl? Kdy to vlastně začne? Vždyť všechny malé děti si samy sebe uvědomují naprosto přirozeně. Vědí, že jsou šťastné a jejich život je pro ně nádherné dobrodružství. Proto se také ve společnosti malých dětí cítíme tak dobře. Chlapci, kteří pak vyrostou v muže, se spíše podobají tygrovi chovaném v ZOO. Je zmatený a otupělý a jeho obrovská energie zůstává nevyužitá. Cítí, že musí existovat něco víc, ale neví, co by ono „víc“ mělo být. A tak tráví svůj život předstíráním -  rodině, přátelům, i sobě samému – že je vše v pořádku.

Mohou za všechno opravdu ženy?
Moje první partnerství s takovýmto mužem skončilo s diagnózou, že jsem se nechovala tak, jak se má „správná“ žena chovat. V podstatě jsem „dostala“ poučku, že za vše mohou ženy. Je to logické - začíná to matkou. Píše o tom spoustu moudrých knih, že muže dělají matky. Důsledky jsou pak katastrofální – manželství se  rozpadají, děti je nenávidí, umírají kvůli nadměrnému stresu a současně s tím vším je ničen svět.
Můj současný partner má také „pocit“, že vše způsobily ženy, ale je sdílný, komunikuje o svých pocitech a dává mi nakouknout do svého nitra, do centra dění a já mohu citlivě přihlížet a bádat, co se to mužům „děje“. Pokračuji ve své „lince“ - jak jinak. Pokud se chceme něčemu vyhnout, je to jen iluze. Začneme tam, kde jsme skončili – někde jinde, s někým jiným. Nedivme se tomu – náš život je v našich rukou. Kdo spoléhá na útěky a kličky, zdržuje sebe i ostatní, kteří čekají na jeho přímý kontakt s realitou. Takovou jaká doopravdy je. Bez iluzí a polopravd. A tak mě napadlo.....

Kde jsou tátové, dědové, strýcové?
Kde jsou intenzivní vztahy s nimi, které „dělají“ muže? Vzpomněla jsem si na svého -  v mých očích - úžasného dědu. Dodnes mám v sobě  něco zvláštního, co mi „předal“. Věnoval se mi zvláštním způsobem, věnoval se mi jako zralé lidské bytosti. I přesto, že jsem byla malé dítě, i přesto, že jsem byla holčička....  Akceptoval mě takovou, jaká jsem. Myslím si, že mužům v průběhu dětství chybí tyto intenzivní vztahy se staršími muži. Tak jsem se zkusila ohlédnout, čeho jsem byla ve svém prvním manželství svědkem a co jsem si „odnesla“ do dalšího života.

Aby chlapec stal se mužem
.......potřebuje pomoc mnoha mužů. Škola mu je neposkytuje. Sledování televize také ne. Ani matka, byť by se snažila sebevíc. Kluci potřebují kontakt s kvalitními muži a tato potřeba přetrvává do dospělého života. Mladí muži potřebují starší muže a i muži středního věku ještě stále potřebují starší muže. Podívejte se teď na to z osobního hlediska. Muži si nemusí nutně uvědomovat, že to, co potřebovali ke svému přirozenému vývoji, nedostali ani v dětství, ani v dospělosti. Vždyť i děti vyrůstající v „podivných“ rodinách se domnívají, že jejich život je normální. Podezření, že něco není v pořádku přijde, až už se život „šine“ z kopce. Zdravotní, manželské či rodičovské problémy, neúspěchy v práci -  to je období, kdy si muži začínají uvědomovat hluboké trhliny ve svém životě. V mládí jsou většinou domýšliví a nadmíru optimističtí, ale pak je život začne pomalu svírat a vycházejí najevo nedostatky. Příznakem tohoto problému jsou např. skandální případy chování našich mužských „vedoucích představitelů“ na všech společenských úrovních. Ve vývoji muže v muže chybí několik kroků, na které se snad jen zapomnělo. Pojďme si spolu vzpomenout.....

Urovnání vztahu s otcem
Otcové jsou spojnicí mezi mužem a jeho mužskostí. Je dobré si přičinit o to, aby vztah mezi nimi byl jasný a vyřešený. Nelze vést svůj život dokud neporozumíte svému otci, neodpustíte mu a svým způsobem si jej nebudete vážit. Je jedno jaký je a co Vám „provedl“. Už s ním nebojujte, prosím..... Dokud se nevypořádáte s tím, jaké to je (a jiné to nebude) jeho stín se stále povleče za Vámi a nastaví vám nohu pokaždé, ať se hnete kamkoliv.

Odhalení posvátnosti sexuality
Je dobré nalézt způsob, jak se ve své přirozené sexualitě cítit nejen uspokojený, ale i proměněný a naplněný. Sex bude buď lacinou a vtíravou součástí vašeho života nebo posvátným a mocným zdrojem duševní pohody. Nic mezi tím. Nejprve je potřeba nabít touto energií sebe, místo abyste ji rozdával ženám.

Přístup k partnerce jako rovnocenné bytosti
Většinou každý dokáže získat partnera, ale umění je si jej udržet. Je dobré naučit se přistupovat k partnerce -  a vlastně ke všem ženám – jako sice k odlišné, ale rovnocenné bytosti.  Aby jste si mohli a uměli vážit si jí, naučte se vážit si sebe. A to je cesta na dlouhé tratě....

Aktivní péče o děti
Nelze děti vychovávat zpoza novin ani to nechávat zcela na partnerce ve smyslu - vždyť ona je přece matka. Žena nemá vše, co je k výchově potřeba. Velkou roli zde hraje otec a jeho vyvážený přístup mezi přísností a láskyplným vedením. Je důležitý pro syny – tam je přímo nutností. Je důležitý i pro dcery, které u otce čerpají podstatnou část sebedůvěry a celý vzor pro navazování vztahů s chlapci. Slyšela jsem i trefný termín, že dcery se u zdravého a přístupného otce tzv. „kalibrují“ pro své další vztahy. Neodhánějte od sebe ani svého syna, ani dceru. Jste pro ně zdrojem něčeho, o čem možná nemáte ani tušení.

Navázání skutečného přátelství s muži
Být mužem může být někdy tak neskutečně těžké. Proto potřebujete podporu od jiných mužů. Mít mužské přátele je ohromně podnětné. Pokud je to skupina emotivně zdravých a přirozených mužů – je to vaše výhra. Připomenou vám, že se máte hlavně uvolnit a při vhodné příležitosti dají ťafku vašemu egu, které stále obtěžuje dalšími a dalšími složitostmi, které se tváří, že jsou podporou, ale opak je pravdou. Je to zátěž, která vás zdržuje na cestě k mužskosti – taková, jaká je. Přirozená. Přátele si vybírejte.

Volba práce, která těší
Stačí vám vydělávat jen na živobytí? Ale jděte, to si jen nalháváte. Nevěříte-li ve svoji vlastní práci, pak vás její vnitřní rozpory pomalu „zabíjejí“. Jste tak často otrávený, unavený, bez motivace? Je dobré si najít práci, ve kterou budete věřit, která vás bude bavit. Čas a energii svého profesního života vkládat tam, kde je i vaše srdce. Dokážete-li si najít práci, kterou milujete, nebudete ve svém životě pracovat ani jeden jediný den.

Osvobození "divého" muže ve vás
Vnitřní pevnost a jednota nepochází z úspěchů nebo majetku. Tento pocit je mylný a prchlivý, to už nejeden z vás zjistil. Základ pro vnitřní život, který vás naplňuje, je specificky „mužský“, má kořeny v přírodě a spojuje vás s krajinou, kde žijete. Toto poznání, někdy dřív - někdy později, přichází s postupujícím věkem, kdy budete již naléhavěji hledat zdroj své síly a harmonie. Je v tom určitá dimenze osvobození od strachu a závislostí.....

Nepřátelé na cestě k mužskosti
Jakmile si muž začíná uvědomovat oč přišel, nejasný pocit „ztracenosti“ nahradí výrazný a bolestný zármutek. Muž to vnímá jako něco, co musí schovávat nebo hledat viníka tohoto stavu. Nesčetněkrát přišla tato chvíle, kterou jsem vnímala jako pozitivní krok ve vývoji partnera. Můj muž se v "těch chvílích" cítil vždy hůř a hůř, ale dělal vše možné, aby to zvrátil. Prací, alkoholem, prášky, milenkou.... Podle mě změna přichází přiznáním si toho, jak se cítíme – přiznáním tak důležitým pro vás muže. Proč? Protože popírání bolesti je to, co vás drží ve vnitřním vězení, které stále dokola, jak v začarovaném kruhu, přináší stejná stigmata. Sebezapření je důležité, když se jako spojenecký voják vyloďujete v den D na normandském pobřeží nebo když jste nezaměstnaný uprostřed velké hospodářské krize a máte sytit hladové děti. Ale vytěsňování emocí nefunguje jako způsob života. Proč? Člověk se tím pádem čím dál tí víc uzavírá. A uzavřený člověk většinou po určitém čase onemocní...
Zármutek je to, co přichází, když se do nás po nutném umrtvení znovu začíná vracet život. Zármutek nás připravuje k přijetí toho, o čem jsme se pokusili předstírat, že to nepotřebujeme: blízkost, důvěra, přátelství, tvořivost.... Zármutek může být plodnější než hněv, jenž je většinou obvyklou reakcí, přestože bývá tak často zhoubný. Můj první muž měl tento „efekt“ po milování, kdy jej přepadal hluboký smutek a já přesně cítila, že přichází pláč. Odněkud z velké hloubky se dere na povrch, protože cítí, že má šanci být přijat. Nikdy mu to muž  „nedovolil“ a vždy nasadil masku velkého borce, který to nemá zapotřebí. Jak žít ve vztahu s takovým mužem? Jak mu být citlivou oporou? Jak jej podpořit v tom, aby si to „dovolil“?  Co jediné jsem vystopovala? Nepřátele, kteří udržovali mého partnera v izolaci. Osamělost, nutkavá soutěživost a celoživotní citová ostýchavost.
Myslím, že na co ženy a děti v této době čekají, že muži pomalu a opatrně vyjdou z těchto vězeňských zdí. A je jedno, kdo a co je vězní. Pak budou přirozeně citlivější, živější, víc se budou smát a víc reagovat v těle i mysli – ke svému vlastnímu užitku a k velkému užitku svých žen a dětí.

Co se od muže očekává? Co Vás učili o tom, jak být mužem? Že velcí kluci nepláčou?
Uvěřit tomu by byla ta nejškodlivější věc, kterou byste se mohli naučit.